S Martinem jsme se nedávno seznámili v rámci naší OPEN CALL, kde jsme hledali nové ilustrace pro naše Pucle. Motiv, který nám poslal, se nám velmi líbil, a tak jsme ho vybrali jako druhou ilustraci a s velkou radostí vytiskli. A jsme rádi, že se vám Martinovo téma líbí. Duch města je letos zatím nejprodávanějším tématem.
Velmi rádi podporujeme neznámé ilustrátory a právě s touto myšlenkou jsme založili Pucle.
Mohl byste se krátce představit?
Ahoj, jmenuji se Martin Majerčák, je mi 33 let a pocházím z Popradu. Vystudovala jsem mezinárodní ekonomické vztahy v Bratislavě, ale profesně se věnuji malbě, kresbě a ilustraci. Bydlím nedaleko Tater, takže o inspiraci nemám doma nouzi.
Vím, že pracujete především s akvarelem. Jak jste začal a co vás k tomu inspirovalo?
Dlouho jsem maloval pouze tuší a zabýval se především komiksovými motivy, které mě fascinovaly už od dětství. Můj svět byl tedy černobílý, ale od určitého okamžiku jsem potřeboval do své práce přidat barvy. Akvarel mě vždycky fascinoval, takže jsem se o něj začala zajímat víc a víc a pak se to samo rozjelo. Ze začátku jsem nevěděla, co a jak, ale naštěstí existuje webová stránka apvfilms.com, kde mají své lekce nejlepší akvarelisté současnosti. Doporučuji všem, kteří se chtějí spřátelit s akvarelem. Kurzy jsou opravdu perfektní a provedou vás celým procesem od náčrtu až po hotové dílo.
Máte nějakou oblíbenou technickou pracovní metodu, kterou byste doporučil ostatním umělcům?
Na tuto otázku nemám žádnou převratnou odpověď. Na svých cestách hodně fotím, hodně skicuji, takže mám vždy něco v záloze, k čemu se mohu vrátit a pracovat s tím. Podle mého názoru se stačí jen hodně rozhlížet kolem sebe, protože krásné a inspirativní věci na nás čekají za každým rohem, ať už ve městě, nebo v přírodě.
Jak si vybíráte místa nebo scény pro své ilustrace? Existuje nějaký specifický postup pro výběr témat?
Pořídím spoustu fotografií, buď na telefon, nebo na 40 let starou zrcadlovku, a pak si doma vyberu motiv, který by se nejlépe hodil na papír nebo plátno, a začnu pracovat tímto způsobem. Na dovolenou si vždycky beru akvarelový moleskine a sadu barev. Takže když je čas se na výletě na chvíli zastavit, vytáhnu z batohu zápisník a kreslím přímo na místě. Forma takového cestopisu se mi naprosto líbí. Doma pak často tyto malé ilustrace převádím do velkých formátů.
Co vás v horách nejvíce inspiruje a jak se tyto zážitky promítají do vaší práce?
Líbí se mi překonávání a boj se sebou samým, ať už při lezení, nebo při nějakém nekonečném výstupu. Odměna v podobě nepopsatelných výhledů je pak opravdu k nezaplacení a řeknu, že to opravdu stálo za to, i když to nebylo zadarmo. Protože se věnuji horským sportům, rád kreslím a maluji horolezce a lyžaře. Někdy je to jen pro nás, jindy pro přátele, nebo abychom zachytili naše společné chvíle v tomto úžasném prostředí.
Proč jste si jako hlavní motiv ilustrace na Puclu vybral právě Bratislavu?
V Bratislavě jsem strávil část svého života a moc se mi líbí, kam se Bratislava od dob mých studií posunula a jak se město neustále mění a zlepšuje. Chtěl jsem vytvořit motiv pro sebe jako vzpomínku, ale také motiv pro všechny, kteří milují architekturu a jedinečný charakter každého města. Motiv tak na jedné straně zachycuje ikonickou architekturu, ale také možnost zeleně, která se ve městě nachází. Jako milovník geometrie a barev jsem nemohl nepoužít tento motiv jako pozadí pro Bratislavu.
Jak se váš vztah k přírodě a turistice odráží ve vaší tvorbě?
Příroda a hory jako takové jsou pro mě místem, kde mohu vypnout a načerpat duševní síly. Protože jsou mi hory tak blízké, jsou nejčastějším motivem v mé tvorbě. Stejně tak se doma obklopuji horskými motivy, ať už v podobě obrazů nebo fotografií.
Káva je jedním z vašich koníčků. Má vaše láska k tomuto nápoji nějaký vliv na vaše tvůrčí postupy?
Žádný obrázek samozřejmě nezačal bez dobrého espressa nebo jemného filtru. Jako milovník tohoto nápoje jsem velmi ráda, že jsem mohla spolupracovat s několika kavárnami a pražírnami na kávových motivech, které byly použity na obalech nebo merchi s kávou. Když přijde žádost o takovou spolupráci, jsem vždy velmi rád.
Jak byste popsal svůj umělecký styl, zejména při práci s akvarelem?
Já osobně svůj styl nedokážu definovat a asi ani nechci. Několik lidí se však shodlo na tom, že má podle nich nejblíže k postimpresionismu. Jak už jsem ale zmínil, nechci se k ničemu vázat, protože ke každé práci přistupuji individuálně a nechci se držet určitého stylu. To mi umožňuje pracovat naprosto svobodně a zachytit věci tak, jak je cítím a vidím.
Máte nějaké tipy nebo rady pro mladé umělce, kteří se chtějí věnovat ilustraci?
Hodně kreslete a nebojte se. pracovat na tématech, která jsou jim nejbližší, a najít svůj vlastní originální styl a rukopis.
Které z vašich děl je vašemu srdci nejbližší a proč?
Je to jistě jeden z posledních snímků západních Tater (můžete si ho prohlédnout níže). A důvodem je pravděpodobně to, že Západní Tatry mám rád především pro jejich charakter a odlišnost od Vysokých Tater. Těm západním dominují horské louky, které na podzim hrají milionem barev, a výhledy z nich jsou opravdu úchvatné. Když cestou potkáte stádo kamzíků, je zážitek ještě silnější. Právě tyto emoce jsem se snažil zachytit na tomto dvojplátně, a přestože se to nestává často, jsem s tímto obrazem opravdu spokojen.
Jak vnímáte vývoj svého uměleckého stylu od počátků až po dnešek?
Myslím, že jsem ušel dlouhou cestu od tuše k akvarelu a nedávno k oleji a akrylu. Rád se ohlížím za svým spánkem, porovnávám snímky z různých období své tvorby a říkám si, že je dobře, že jsem to nevzdal, i když jsem měl několik autorských krizí.
Máte před zahájením nového uměleckého projektu nějaký rituál nebo přípravu?
Ke každému projektu se snažím přistupovat jedinečně. Je pro mě důležité, aby výsledek byl jednak představou klienta, ale také aby měl můj podpis. Každý projekt začíná jinak. někdy začínáme barevným spektrem, jindy motivy nebo věcmi, které mají být ve výsledku obsaženy. pak hodně skicuji a feedbackujeme, dokud nejsou obě strany spokojené.
Jak se vám daří vrátit se k tvorbě po období, kdy vás inspirace nějak opouští?
Když mě opustí inspirace, netvořím. Naučil jsem se netlačit na pilu a nedělat věci silou, protože to je ve výsledku cítit. ale když přijde inspirace, kolikrát nevím, co dělat dřív. Běžně se mi stává, že mám několik věcí najednou, a někdy se stane, že pracuji na několika věcech současně. Zatímco jedno plátno schne, pokračuji na druhém nebo kreslím na tabletu a naopak.
Co byste vzkázal mladým lidem, kteří se cítí zastrašeni nebo nesmělí, pokud jde o jejich vlastní umění?
Woody Allen kdysi řekl. Talent je štěstí, ale v životě je důležitá odvaha. A tak to také je. Několik šťastlivců se narodí s talentem, ale tento talent je jen určitým náskokem. Ať už máme talent, nebo ne, musíme na sobě pracovat a nebát se ukázat, co v nás je.
Máte nějaký konkrétní význam nebo poselství, které byste chtěl svými ilustracemi sdělit?
Chtěl bych, aby moje díla v lidech něco vyvolala. takže nejde jen o to, co se vám líbí nebo nelíbí. Chci, aby mé věci v lidech vyvolávaly emoce. Protože když se to podaří, je to podle mě malý zázrak.
Můžete popsat svůj tvůrčí proces od inspirace až po dokončení?
Na tuto otázku je pro mě těžké odpovědět. hlavně proto, že kromě krajinomalby se věnuji i dalším pracím, jako jsou abstrakce. Někdy je spouštěčem procesu píseň, kterou slyším, jindy něco, co mě napadne během rozhovoru, ale mnohokrát je to prostě něco magického, co vidím v horách, a pak pokračuji ve skicování. Hodně si pomáhám svým ipadem, kam mohu přímo nahrát barvy, abych zjistila, zda to, co mám v hlavě, funguje i na papíře. Pokud to jde, začínám s prací na akvarelovém papíře nebo plátně.
A naše obvyklá otázka 🙂 Doporučte dvě knihy, které by si podle vás měli přečíst i ostatní 🙂
Dekameron Giovanniho Boccaccia a Goethův Faust. Obě knihy jsem četla několikrát a obě v několika jazycích, ale vždy se k nim ráda vracím. a přidám třetí bonus, abych odlehčil, mimochodem knihu Woodyho Allena.
